Historie pizzy: Od starověkého chleba po nejoblíbenější jídlo světa
Pizza je dnes nejoblíbenějším jídlem na světě. Každou sekundu se na planetě sní přibližně 350 řezů pizzy a roční spotřeba překračuje 30 miliard kusů. Jak se ale tato jednoduchá kombinace těsta, rajčat a sýra stala globálním fenoménem? Odpověď nás zavede tisíce let do minulosti, do starověkých civilizací, kde vše začalo prostým plochým chlebem pečeným na horkém kameni.
Starověké kořeny: Plochý chléb jako základ
Historie pizzy začíná dávno předtím, než se pizza vůbec jmenovala pizza. Již ve starověkém Egyptě kolem roku 2000 př. n. l. se pekly ploché chleby v primitivních pecích. Řekové připravovali pokrm zvaný plakous — plochý chléb potíraný olivovým olejem, česnekem, bylinkami a někdy i sýrem. Římané měli svou variantu zvanou panis focacius, předchůdce dnešní focaccie, který se prodával na tržištích jako rychlé občerstvení pro dělníky a vojáky.
Důležitým mezníkem bylo, že tyto ploché chleby sloužily praktickému účelu — fungovaly jako jedlé talíře. Lidé na ně pokládali jiná jídla a poté snědli i samotný chléb nasáklý šťávami. Tento koncept přetrval staletí a stal se základem toho, co dnes známe jako pizzu.
Neapol: Kolébka moderní pizzy
Skutečná revoluce v historii pizzy přišla v 16. a 17. století v Neapoli, jednom z nejlidnatějších evropských měst té doby. Neapol byla chaotickým, přeplněným přístavním městem plným chudých dělníků — lazzaroni — kteří potřebovali levné, sytící jídlo, které se dalo jíst rychle a bez příboru. Pouliční prodavači začali prodávat ploché chleby s jednoduchými přísadami: sádlo, česnek, sůl a někdy anchovičky nebo sýr caciocavallo.
Klíčový okamžik nastal, když se do Evropy dostalo rajče z Ameriky. Zpočátku byly rajčata považována za jedovatá — vždyť patří do čeledi lilkovitých, stejně jako rulík zlomocný. Teprve chudí Neapolci, kteří neměli na výběr, začali rajčata přidávat na své ploché chleby. A výsledek? Revoluce chutí, která změnila gastronomii navždy.
Margherita: Pizza pro královnu
Nejslavnější legenda v historii pizzy se odehrála v červnu roku 1889. Když italský král Umberto I. a královna Margherita navštívili Neapol, královna prý vyjádřila přání ochutnat místní specialitu. Pizzař Raffaele Esposito z pizzerie Brandi připravil tři druhy pizzy. Královna si nejvíce oblíbila tu s rajčaty, mozzarellou a bazalkou — v barvách italské vlajky. Esposito ji pojmenoval Pizza Margherita na počest královny.
I když moderní historici tuto legendu částečně zpochybňují (podobné pizzy se prodávaly již dříve), význam tohoto příběhu je nepopiratelný. Pizza přestala být jídlem chudých a získala královskou pečeť kvality. Neapolská pizza se stala symbolem italské kultury.
Pizza dobývá Ameriku
Italští imigranti, kteří v druhé polovině 19. století masově přicházeli do Spojených států, přinesli s sebou i tradici výroby pizzy. V roce 1905 otevřel Gennaro Lombardi první licencovanou pizzerii v Americe na Spring Street v newyorské čtvrti Little Italy. Lombardi's se stala ikonou a funguje dodnes.
Americká pizza se začala vyvíjet vlastním směrem. V New Yorku vznikl styl s velkými, tenkými řezy, které se skládají napůl a jedí z ruky. V Chicagu v roce 1943 vynalezli Ike Sewell a Ric Riccardo deep dish pizzu — hlubokou pánvovou pizzu s tlustou vrstvou sýra a masa. V Detroitu se zase vyvinula čtvercová pizza pečená v hlubokých plechových formách promazaných máslem.
Skutečný boom přišel po druhé světové válce. Američtí vojáci, kteří sloužili v Itálii, se vrátili domů s láskou k pizze. Poptávka explodovala a na scénu vstoupily řetězce — Pizza Hut (1958), Domino's (1960) a Little Caesars (1959). Pizza se z etnického jídla stala mainstreamovou americkou klasikou.
Pizza v Česku: Od socialismu po boom
V Československu se pizza začala objevovat teprve v 70. a 80. letech, a to ve značně adaptované podobě. První pizzerie vznikaly jako součást státních podniků a pizza se dělala z toho, co bylo k dispozici — často s kečupem místo rajčatové omáčky a s eidamem místo mozzarelly. Přesto si Češi toto jídlo rychle oblíbili.
Po sametové revoluci v roce 1989 nastal skutečný pizzový boom. Stovky pizzerií vyrostly jako houby po dešti, zpočátku s velmi různorodou kvalitou. Postupně se ale standardy zvyšovaly, přicházeli italští pizzaři, kteří učili české kolegy tradičním technikám, a dnešní česká pizza scéna je na vynikající úrovni.
V posledních letech zažívá Česko renesanci řemeslné pizzy. Pizzerie jako PIZZAMAN se vrací ke kořenům — k poctivým surovinám, ručně dělanému těstu a tradičním postupům. Výsledkem je pizza, která by obstála i v samotné Neapoli.
Věděli jste?
UNESCO zapsalo v roce 2017 umění neapolského pizzaře (pizzaiuolo) na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Je to uznání toho, že příprava pizzy není jen vaření — je to kulturní tradice předávaná po generace.
Pizza dnes: Globální fenomén
Dnes existuje pizza prakticky v každé zemi světa a každá kultura si ji přizpůsobila svým chutím. V Japonsku najdete pizzu s mořskými plody a majonézou, v Brazílii s hrachem a vejci, v Austrálii se slaninou a vejcem. V Indii dominují vegetariánské varianty s paneerem a tandoori kuřetem. A ve Švédsku? Tam je nejoblíbenější pizza kebab — s kebabovým masem, tzatziki a čerstvou zeleninou.
Globální trh s pizzou dnes překračuje 150 miliard dolarů ročně a stále roste. Pizza je nejčastěji objednávaným jídlem přes rozvozové aplikace na světě. Je to jídlo, které spojuje — na oslavách, při filmových večerech, jako rychlý oběd i jako gurmánský zážitek.
Co dělá pizzu tak univerzálně přitažlivou? Je to kombinace jednoduchosti a nekonečné variability. Základní princip — chléb, omáčka, sýr — je srozumitelný každému. Ale možnosti přísad jsou neomezené, takže si každý najde svou oblíbenou variantu. Pizza je demokratické jídlo, které si může dovolit každý, a přitom může být i gurmánským zážitkem v michelinské restauraci.
Ochutnejte pizzu s tradicí
Přijďte si vychutnat poctivou pizzu z kvalitních surovin v PIZZAMAN — vaše oblíbená pizzerie v Liberci a Mladé Boleslavi.
Objednat Liberec Objednat Mladá Boleslav
